Byla to otravná práce. Kazekage to však vážně udělal, přidělil mi tým. Nepatřil jsem k Jouninům, kteří můžou mít vlastní tým. Má síla byla na jiné úrovni, vlastnil jsem něco, co bylo víc legendární než samotný Uzumaki Naruto, je pravdou že jsem však tahle legendární věc byla tak legendární jen u Kekkei Genkai.
"Debilní Kazekage." 
Syknu si jen pro sebe a posadím se na trám, který je ve výšce asi 5ti metrů. Jednoduše na něj vyskočím a čekám na celý tým. Jeden z nich mi bude platit večeři, zajímá mě zda to bude ta rozmazlená holka od Kazekageho, či ta bída a odpad z Otogakure nebo ještě líp, zrůda s démonem?..

Tesne za tebou som prišiel a oprel som sa o kmeň a pozorujem to tu. Nikdy som tu nebol. Pripadalo mi to divné a nakoniec som sa pozrel na Kura, ktorý sedel na kmeni dosť vysoko"Bude nejaký boj, alebo tréning?"spýtam sa trochu neisto, keďže som ho nepoznal, ale niečo vo mne hovorilo, že je silný. Nevedel som však pravdu o jeho pravej sile. A nečakal som, že mi, alebo celému týmu tú silu ukáže. Skôr asi bude nás trochu šetriť, ale neviem no. Nakoniec som opretý čakal na ostatné dve. Už teraz som vedel, že neplatím večeru, ale čakal som.

Kuro seděl na trámu docela vysoko nad zemí a Arashi stál opřený. Nakonec jsme poslední nebyla, sedla jsem si ke zdi o kterou jsem se následně opřela. Společně s nimi jsem čekala na Natsuki, až se k nám připojí. Přemýšlela jsem nad tím, co nás asi teď čeká. Vytáhla jsem si z kapsy malou knížečku a v poklidu si četla.

(Ksoo, omlouvám se za pana Kazekageho, nevím kdy vám napíše, táta mu rozbil NT takže prej bude hrát na mamky (kterej moc nic)

Pomaly som odskočil od stĺpu, keď som videl, že všetci došli. Nevedel som čo sa bude diať keďže som Kura moc nepoznal. Dalo sa od neho čakať čokoľvek. Dokonca aj nečakaný útok. Nijot nemohol okrem neho vedieť čo zamýšľa. Pre istotu som siahol do kapsy po kunai, ale keď som videl normálnu kunai a výbušného lístku si nevšimol tak som sa pousmial. Piesok ma obklopil a ja som však ho zastavil a vyblokoval kunai, keď v tom som si v sekunde výbuchu všimol lístku a piesok ma obalil a odpálil, ale nič mi to neurobilo. Teda myslím aj keď mám trochu rozbitú hlavu a ja sa začnem skrývať"Daisan no Me"šepnem a neďaleko Kura sa nenápadne objaví oko a ja vás začnem pozorovať, čo chcete urobiť.

Nevěnovala jsem moc pozornosti Natsuki, která právě přišla. Když sensei seskočil dolů zavřela jsem knížku a stoupla si. Čekala jsem na to, co příjde. Když po mě sensei hodí kunaii, rychle zareaguji. Sáhnu si do boční kapsy pro kunaii a následně odblokuji ten mistrův. Pak rychle vyskočím na trám a pozoruji ostatní. "Arashiho písek je super..." zamumlám pro sebe. A kouknu na Natsuki.

Sledoval som len dianie okolo vďaka tretiemu oku. Nechcel som nikomu z týmu pomôcť, aj keď som si spomenul na kazekageho slova. Preto som začal pomaly dávať do piesku okolo čakru, aj keď toho piesku není moc. Teraz je tento piesok môj čo mi dávalo menšiu výhodu. Mohol som kedykoľvek použiť ten piesok na obranu Natsuki alebo Eru, alebo som mohol kedykoľvek zaútočiť, aj keď som to neurobil. Vedel som síce že približne Kuro vie kde som,ale nechcel som sa odhalovať a pozoroval som tretím okom ďalej nenápadne dianie okolo. Som však stále ostražitý.

Když jsem slyšela Kurovi slova trochu mě to překvapilo. "Zasáhnou nebo být zabit? Co je to za hloupost, jsme geninové..." řekla jsem si naštvaně pro sebe. Natsuki nevypadala moc nadšeně a Arashi se schovával bůh ví kde. Přemýšlela jsem nad tím jestli mám sama zaútočit. Nevypadá to, že by chtěli spolupracovat. Vytáhnu kunai a snažím se zaútočit na sensei, ale marně, když odrazí můj útok odskočím dozadu a čekám na to, co přijde. Tohle nebude lehké.

Začal som počuť nejaké divné formovanie. Vedel som približne kde je Eru a tak som použil rýchlo shushin, aby Kuro nestihol ma zasiahnúť, alebo uväzniť"Dávaj pozor, môže byť kdekoľvek"poviem potichu Eru a oko zruším, keďže nemá cenu ho nechávať. Nevedel som čo robiť. Ak nezistíme kde je, tak možno zomrieme. Neviem čo bolo pravdivé na jeho vetách, ale bol som odhodlaný ochrániť Eru, keďže to bola predsa len kazekageho sestra. Čakal som a pozorne počúval čo sa v okolí deje a bol v tichosti aby ma nepočul aj keď je to nemožné lebo mal senzibilské schopnosti.

Natsuki odešla. Po výbuchu kouřové bomby, kterou Kuro hodil a zmizel jsem za sebou slyšela Arashiho. Překvapilo mě, že se snaží spolupracovat, a chránit mě. "Umm..musíme zjistit, kde je.." povím Arashimu a přichystám si svoji loutku, přičemž složím pečetě pro kugutsu no jutsu. Arashi nás kryje svým pískem, ale i tak se na něj pro jistotu nebudu spoléhat.

"Zaujímave"poviem zaujato a študujem drevo. Nechcem totiž urobiť niečo neuváženého a niečo ma napadlo. Keďže neviem moc zmeniť hustotu piesku a tým zničiť drevené vezenie, tak ostala mi jediná možnosť. Zonral som asi tri výbušné lístky a prilepil ku drevu. Pomaly som sa vzdialil a hodil aj tri kunaie s výbušnmi lístkamy ďalej odomňa, aby som Kura výbuchom zmiatol a on si myslel, že som stále v tom vezení. Obalil som sa pieskom aby ma ochránil pred výbuchom. Výbuchy som načasoval presne a drevená mreža vybuchla a aj kunaie. Trochu to poškodilo môj pieskový štít a ja som sa dostal k Eru čo znamená že rozhovor nastal"Ano musíme byť ostražitý"uvidel som ako vytiahla lútku a ja som si dal na zem tykev a oprel sa chrbtom o ten jej a tm sme všetko mali pokryté. Ja moju stranu pieskom a ona jej lútkou"Len spoluprácou môžeme prežiť, tak sa snaž"poviem potichu.

Arashi se dostal z dřevěné pasti a řekl mi pár slov. otočili jsme se k sobě zády a pokryly tak vše kolem nás. Musíme hned zjistit, kde se Kuro schovává, pečlivě jsem si připravila svoji loutku. Oba jsme ve střehu a čekáme na další útok. Jestli nepříjdeme na to , kde se schovává, budeme v pytli. Snad bude brzy po všem, docela by mě i zajímalo, co bude s Natsuki, která beze slova odešla. Jsem hrozně nervózní, tohle je jiné než, když jsem trénovala s bratrem. Vůbec nevím, co si myslí, ale kvůli němu se musím snažit. Nesnesla bych, ten pocit, kdybych ho zklamala. Jen doufám, že to mé tělo zvládne. Nejsem jako ostatní. Moje tělo bylo vždy slabé."Ne nemysli na to Eru, musíš se soustředit." promluvím sama k sobě.

Začal som ma divný pocit a tak som odskočil od Eru, iba tak pre istotu. Mal som pravdu. Mokuton ma obmotal a ja som nemohol nič robiť "Eru nemôžeme nič robiť ak je mŕtva, ale uteč aj tak" Hneď ako to dopoviem, tak Eru sa vyhradí nenápadna pieskova cesta až ku dverám a ja tam len čakám na smrť.

"Co... Nasuki je mrtvá? Co je to za hloupost, vždyť sama odešla ze cvičiště." povím vyděšeně a zmateně. Když Arashi odskočí poznám, že se něco děje. A taky, že ano. Arashiho obmotají silné kořeny. Spatřím jen, jak se přede mnou utváří písečná cesta k bráně a Arashi na mě volá, abych utekla. "Nenechám tě tu!!" zakřičím a běžím k němu. Několik kořenů se kolem mě snaží obmtat, ale já uskočí a vyhnu se jim a mířím přímo k Arashimu. Vytáhnu několik kunaií s výbušnými lístky a hodím je přímo k němu. Jenže, když vybuchnou neudělají na nich ani škrábanec. Ani má loutka není tak silná. Když na mě znova zaútočí Kurovi kořeny, použiju svoji loutku jako štít. Marně jsem se snažila zachránit Arashiho, když moji loutku mokuton úplně rozdrtil. Kořeny mne odhodili obrovskou silou a já jsem spadla na zem. Cítila jsem, jak se kolem mne obmotávají a svazují mně. Nemohla jsem se pohnout, hrudník se mi sužoval bolestí a nedostatkem kyslíku. Sotva jsem lapala po dechu. Ani jeden z nás nemohl nic dělat. Podívala jsem se na Arashiho "Určitě tady oba zemřeme...štve mě, že nejsem dost silná..." řeknu z posledních sil než ztratím vědomí.

(Jasně, pošli geniny na nukenina, idiote.. Vážně to přeháníš, nedivím se Krumlovi že v tý vesnici nechtěl být.)