*Po pár minutách doběhl na cvičiště číslo sedm. Znal toto místo, trénoval tu z otcem již od mala. No zdálo se že tu je první. Buď ho otec nechal vyhrát a nebo se tu někde schovává. Bylo mu jasné že otce nepředběhne. Zatím ještě ne. No uvidí se až se ukáže. Každopádně chtěl se naučit dnovou techniku. Když onu techniku s katonem pro kterou byl uznán jako mužem v klanu již zvládl. Bylo to tak u každého a každý ji musel zvládnout. Mohl by ji ještě ukázat otci, no každopádně chtěl se naučit něco nové, něco silné. Chtěl se totiž přihlásit na nejbližší chunninské zkoušky a samozřejmě je udělat. Nechtěl se zahanbit a zahanbit i otce tím že by neprošel. Chtěl projít a chtěl projít perfektně a bez úhony tak jak by se na něj mělo patřit. Neměl rád že ho přirovnávali ke svému otci a stále ho sním porovnávali, ale když už byl Hokage nemohl svému otci dělat hanbu a to ho hnalo také kupředu a proto chtěl překonat svého otce a být silnější, jen néchtěl být kage. V tom měl jasno. Každopádně hodlal svého otce převýšit a překonat. Postavil se doprostřed zhruba celého cvičiště a čekal na tátu.*

*Podíval se na svého otce a mírně se zašklebyl. Myslel si že i on ví že už je celkem chytrý na to aby mu tohle prohlédl a není tak hloupý.* No něco nového, silného. *Pověděl a pousmál se. Nejlepší by bylo kdyby už probudil Sharingan ale nebylo mu ani pořádně řečeno jak.* Ty tati? Jak se vlastně u jedinců našeho klanu objeví sharingan? *Optal se ho a usmál se. Chtěl zesílit a chtěl sharingan do chunnisnkých, ikdyž by o něm asi otci neřekl. Chtěl to pro otce jako příjemné překvapení. Chtěl ho ve svých očích objevit sám a to proto aby jeho otec na něj mohl být opět pyšný. Nezapoměl jaké to bylo když se skoro sám naučil ohnivou kouli a poté otce onou technikou překvapil.*

*Pozorně poslouchal co mu otec sděloval a poslouchal ho pozorně jako vždy. Když se otec zasekl bylo mu to divné. Toto se mu nikdy nestalo, tedy podle toho co si pamatoval a paměť mel celkem dobrou. Chvíli po tom co domluvil se nad tím zamyslel.* Podle toho jak ho probudil praděd se dá určit jisté psychické a emoční napětí, je to tak? *Zeptal se zdá má svou teorii pravdivou a nebo to je špatná doměnka. Byl chytrý a to na něm bylo znát a někdy jeho inteligence i prekvapovala.* Jsem zvědavý zda ho probudím. *Pověděl a usmál se. Chtěl aby na něj byl pyšný a také chtěl získat ssharingan do chunninskych zkoušek, ale to už otci říkat nechtěl.*

Já nevím tati. Nejlepší by bylo oboji. *Odpověděl mu nechavajic dá se říci výběr na něm. Přičemž si ze zad shodil katanu a následně ji položil na zem. Čekal co ho chce otec naučit. Oboje znělo skvělé, ikdyz podle něj je blesk také destruktivní*

*Když po něm otec hodil katanu nijak se nepohnul. Věděl ze by mu otec nijak neublížil a proto i jeho postoj byl jistý a nevypadal jako kdyby se bál nebo tak něco. No když provedl techniku mrknutím oka. Raito si na chvíli myslel ze se teleportoval, ale uvědomil si po chvíli s mírným zatresnim hlavou ze tomu bude jinak. vyslechl si otcovy rady a chvíli přemýšlel.* zkusím to *Pověděl načež začal dělat to co mu řekřekl. No trosku i pp svém dá se říci. Mel o tom i trošku teorii.. Nabudil ve svém těle jak mu řekl otec a začal ji v sobě cirkulovat. Poté vložil i nějakou chakru do noh kvůli odrazu a skočil kupředu spolu stím ze před skokem provedl onu pečeť. Výsledek byl však jen to že provedl skok o něco rychleji. Ne však tak jak jeho otec.*

Při té si však neměl čas *Poznamenal přičemž se usklibl. Obdivoval otce a jeho praci, avšak zároveň ji neměl rád kvůli tomu že v ní trávil pomalu více času než doma s rodinou. No když se ho zeptal na taijutsu jen se usklibl.* Nemohu se soudit. Na souzeni jsou jiní. *Pověděl jedno moudro co si přečetl v knize a otci to pokaždé říkal když měl soudit své vlastní schopnosti. Když si otec prokrupl prsty mírně se mu pprivrelo jedno oko a čekal co bude dál. Mel takový pocit ze když se již zeptal tak to bude chtít i otestovat.*

*Itami chodieva skôr na cvičište číslo 8 keďže mu ninjutsu až tak nejde ale snaží sa zdokonalovať a preto prišiel aj sem po dlhej dobe, lenže už s diaľky videl že tam niekto je. Síce nemá rád spoločnosť ale vidí že ten vyšší je Hokage a ten nižší je pravdepodobne jeho syn, nemyslel si že ho znovu niekedy uvidí od akadémie bol aj celkom rád že ho už nebude musieť stretávať každý deň kvôli tomu strachu s jeho osoby, síce taký istý strach má ku jeho otcovi ale to sa snaží skrývať. Keď príde dosť blízko ku obom ukloní sa* Hokage-sama *usmeje sa a pozrie sa na jeho syna a trochu ustúpi* vraveli ste že v blízkej dobe by ste ma mali zaradiť do teamu geninov ak si dobre pamätám.. *povedal pri čom si dal ruku na bradu a pozrel sa hore a začal rozmýšľať na študentov s akadémie a premýšľal ku komu by najviac chcel*

*Když došel onen chlapec a po uklonění se začal mluvit s jeho otcem podíval se na něj normálním obličejem, takže jeho přivřené oko se vrátilo do normálu.* huh? *Vyklouzlo něj jen potichu. Chodíval za otcem do pracovny často, no tam byli spíše dospělí co se k otci takto klanili a nebo ANBU. U těch to chápal, no že to vyžaduje i po malých dětech nečekal. Ikdyž on byl jeho syn, on neměl důvod se mu klanět že? No když si skoro téměř hned uvědomil že po něm nebudou nic potřeba otočil se k nim bokem a začal se soustředit. Chtěl se naučit tu techniku o které mu řekl otec a řekl mu vlastně jen její základy. No stále lepší než-li nic. No začal tedy generovat ve svém těle chakru a pokoušet se o co největší její regulaci po celém těle. Následně však přesunul i větší část chakry do nohou a spolu s vytvořením pečeti se přesunul kupředu. Opět to vyvolalo jen rychlejší pohyb... Ale jistý postup tam byl mírně znát bylo to o něco rychlejší než jeho poslední pokus. Proto to zkoušel dokolečka ještě několikrát aby se zlepšil co nejvíc mohl.*

*Nevěnoval moc pozornosti tomu co tomu klukovi otec říkal. Moc ho to netrápilo. Nemělo proč byl to jejich rozhovor. Když však zmínil ve slovech i jeho tak spozorněl. Nezastavil se však. Jen se stejným způsobem po který se nyní dostal přesunul ke své kataně kterou zvedl ze země a přehodil si ji i s pouzdrem do levé ruky. Tak nějak znal otce ikdyž ho ještě neviděl bojovat. No popravdě proti němu asi ani stát nechtěl. Jejich silostní poměr byl přece jen hodně rozdílný. No stál a čekal co poví ten druhý. Na akademii sním sice chodil do třídy, leč netušil co udělá a popravdě nějak ani neznal jeho jméno. No byl připraven. Nevěděl však jen jestli otec udělí nějaký povel jako třeba start* Dobře tati. *Pronesl ještě na souhlas a postával tam v mírně pokrčených kolenou a čekal.*

*pozeral na Hokageho a neveril vlastným očiam, vôbec si neprial byť v teame s týmto chlapcom ktorého sa bál a teraz ešte aj team. Nadovšetko dúfal že od akadémie ho už nestretne ale proti tomuto rozhodnutiu nemôže nič urobiť. Vzdychne a vytiahne si z vreciek dve boxéri zahnuté do strán ktoré si pripevní na ruky a začne sa mu mierne triasť obe ruky, na takéto niečo vôbec nebol pripravený a mal z tohoto všetkého zlý pocit, aj keď ho tréningy bavili ale tréning s niekym tak silným ako je hokage to fakt nečakal, je hlavne zvedavý ako bude spolupracovať s týmto chlapcom keď ani poriadne nevie aké má podstaty ani nič. Otočí sa oproti Hokagemu a tak trochu sa skrčí* Ano Hokage-sama *čaká na nejaký povel a dúfa že nebude musieť útočiť prvý*

*Lehce kývl hlavou a následně se rozběhl do strany do oblouku hodic po otci několik shurikenu privazanych na wayu bylo mu jasné že se buďto vyhne a nebo vyblokuje a tak chtěl vědět či přijde i na tenká lanka která byla velice těžko viditelná. Katanu držel stále v levé ruce. V běhu pokračoval. Nehodlal však na nic čekat, znal svého otce a bylo mu jasné že ani on ne.*

*pozrel sa do prava kde už jeho "spolubojovník" nebol a potom zistil že ten už začal, vôbec nevedel čo má spraviť a tak sa rozhodol ísť na neho priamo, nečaká že by mu Hokage nejak ublížil ale mohol by tým pomôcť tomu chlapcovi s ktorým spolupracuje v útoku s shurikenmi aby bol zamestatný viacerým naraz a mal by to predsa len ťahšie, rozbehnutý a napriahnutý zo svojou zbraňou oproti Hokagemu čaká čo urobí pri tom stále beží*

*Když viděl jak jeho udělal pečeť a zmizel nenapadlo ho nic jiného, než aby udělal tutéž pečeť také, proto když viděl jak se jeho otec objevil nad tím chlapcem rychle nakoncentroval chakru ve svém těle a následně čast soustředic i do noh skočil směrem k němu. Snad náhodou a tím ze se to odehrálo tak rychle se mu povedlo udělit správně množství chakry a použil techniku Shunsin no Jutsu, přičemž se místo něj objevili podobné čáry jako chvíli místo otce a on se objevil tak tak než jeho otec dopadl nohama na zem, dá se říci pod ním, s tasenou katanou a rozmachem ze spospodu miric na loket ruky kterou držel chlapce za hlavu. Přičemž v levé ruce mel stále pouzdro kterým si též chytře kryl jinak odhaleny bok. Tento styl boje se naučil sám a proto jeho otec o tomto ani neví.* Trosku se hybej. *Vyklouzlo mu lehce z úst směrem k chlapci.*

*vedel že to čo urobil bola síce blbosť ale netušil že by mu nejako ten druhý chlapec chcel pomáhať aj keď to jeho otec akoby nariadil, vôbec nevedel čo má robiť a keď sa šiel pohnúť zacítil ešte vätčšie škrtenie ako keď sa nesnažil hýbať. Pri tomto ako za neho dopadol a chytil ho tak mu spadol na zem jeden Bokusā a snažil sa ho nejak zodvihnúť, ten druhý si nenápadne skryl tak že ho mal pod rukávom aby ho nebolo vidieť a v snahe o to aby ho mohol využiť keď tak na únik od Hokageho, keď počul čo mu chlapec povedal síce sa o to snažil celý čas ale teraz sa začal snažiť ešte vätčšmi a využíval hlavne lakeť na to aby nejakým spôsobom lakťom narazil do Hokageho ale to mu nešlo lebo furt keď to chcel urobiť Hokage ho viac zovrel, nevedel ako má chlapcovi pomôcť ale nič nerobenie to určite nebude. Tá katana ktorú vystrel na šťastie na chvíľu dala pozornosť Hokageho čiže Itami mal teraz nejakú vätčšiu šancu aj keď malú ale pokúsil sa vytiahnuť Bokusā vystrieť ruku nad seba tak aby dal ruku pred Hokageho hrdlo, aj keď jeho rameno bolo v rizikovej situácii že by bolo ľahké ho vykĺbiť tak si myslel že to nejak zaberie, na svoj krk teraz ohľad nebral a taktiež zabudol odpoveď na otázku ktorú mu položil, možno to dokázali obaja činmi*

*Dotlapkala ke cvičišti. Už z dálky zaregistrovala nějaký hluk z čehož usoudila, že tam nejspíš někdo trénuje. Možná byla trochu natvrdlá, no nebyla úplně hloupá. Zastavila se hned, když spatřila trojici lidí, očividně zrovna uprostřed něčeho, co se dalo nazvat soubojem, ač jen tréninkovým. Dlouhé modré vlásky které měla rozpuštěné se jí pohupovali ze strany na stranu ve slabém větru. Schovala ručky za záda. Měla na sobě mikinu, která jí byla o něco větší, takže ve chvíli, kdy se za zády snažila nahmatat své dlaně, bylo to přes dlouhé rukávy prakticky nemožné. Viděla dva mladší chlapce a jednoho staršího muže. Čím déle trvala chvilka co na ně upírala pohled tím více měla dojem, že ho zná. A pak ji to docvaklo, vždyť je to Hokage! Ano, tak dlouhé vedení má. Nechtěla jejich činění přerušovat nebo se plést, protože si byla moc dobře vědoma, že by akorát mohla přijít k úrazu. Obdivovala bojové schopnosti ostatních, protože sama příliš nedokázala a už jen z toho důvodu mnohem raději sledovala ostatní, než aby se sama o něco pokoušela. Na tváři jí zářil nepolevující úsměv, který ji doprovázel všude kde chodila*