Kami no Akuma je dôkladne skrytá v hustom lese. Pre tých čo nie sú členovia tejto organizácie a nemajú na rukách pečate ktoré ich navigujú je veľmi ťažko ju nájsť. V lese žijú rôzne divé zvery a taktiež aj potulný shinobi ktorý im určite dokážu znepríjemniť cestu. Títo potulný shinobi na členov organizácie neútočia. Sú to totižto niečo ako Vodcovi sluhovia ktorých sem prisiel aby chránili Kami no Akuma a tým si splatili dlh za záchranu ich životov. Ktoré im samozrejme zachránil vodca organizácie.

Spoiler:

Neprešlo veľa času a dorazil na miesto, kde sa začne Mokutova príjmacia skúška. Postavil sa na cestičku medzi stromami a čakal na Mokuta. "Takže, toto nie je len taký obyčajný les. Budeme tu mať trošku viac súkromia no hlavne, nezničíš mi organizáciu hneď ako prídeš." Zasmial sa Satorii. Fúúú, toto nebude veru ľahký súboj. Budem sa musieť byť obezretý, stačí jedna chybička a tento šialenec mi odtrhne hlavu a telo rozpráši navôkol Kami no Akuma. Pomyslel si Satorii pričom čakal čo mu Mokuto povie. "Tak čo, pustíme sa do toho?" Opýtal sa.

Mokuto

Velkou rychlostí se ve formě dýmu objevil před Satoriim a přímo před ním se za letu zhmotnil. Popadl ho jednou rukou za rameno a druhou rukou za bok těla. Dopadl jednou nohou na zem a ihned udělal otočku a pokusil se odhodit Satoriho nějaký kus dál, aby mezi nimi vznikla menší vzdálenost. Že se vůbec ptáš... odpověděl mu. Černý dým který ho obklopoval zmizel. Nehodlal tuto schopnost vtomto souboji dále využívat. Přece jen, nechce to tu celé zdevastovat. Tak pojď..

Ako presne očakával, Mokutova rýchlosť bola ešte väčšia ako pred tým. Neprekvapilo ho dokonca ani to, že jeho sila je minimálne tri krát väčšia ako keď spolu bojovali naposledy. A ten dym..už veľmi dávno túto videl na vlastné oči. Od posledného súboja má Satorii cez celý chrbát jazvu. Takže sám veľmi pekne a tvrdo ochutnal silu tejto techniky. Bolo to ako včera čo mu Mokuto týmto útokom zničil polku oblasti v ktorej sa nachádzali. Len vďaka Satoriiho rychlým reakciam sa dokázal uhnúť aspoň na toľko že prežil. Bol to dlhý a únavný súboj a vtedy po dlhom čase prehral. Teraz stále znocu oproti sebe. Satoriiho telo sa napĺňa nadrenalínom a napätím s toho ako sa bude tento západ vyvíjať a či sa mu tento krát podarí vyviaznuť bez vážnych zranení. Mokuta poznal veľmi dobre. Vedle že je mu jedno aký je to zápas. Či priateľský alebo skutočný. Zápas je zápas a ide rázne do toho. Mokuto zahodil Satoriiho docela ďaleko. Nebol to moc silný útok no Satorii sa rozhodol nebrániť sa, pre tento krát. Pri dotyku Mokutových rúk zo Satoriiho telom sa totižto niečo stalo. Ešte skôr ako ho Mokuto odhodil prilepil Satorii na jeho telo výbušný lístok. Už dopredu vedel že to nebude mať na neho účinok no chcel si z neho niečo ako vystreliť a trošku sa zasmiať. Aj keď....asi to nebol dobrý nápad. Postavil sa zo zeme a oprášil si veci. "Tvoja sila je legendárna. Zosilnel si, Mokuto." Usmial sa Satorii. Vystrel sa a zostal stáť ako stĺp. Zavrel oči a začal skladať pečate. Mokuto mohol pocítiť ako tlak v ich okolí prudko stúpa a tak isto aj teplota. Satorii si niečo žundral popod nos. No hovoril potichu takže Mokuto nemohol počuť čo hovorí. Pod Satoriiho nohami začala praskať zem. Stále viac a viac. Malé úlomky skál a kameňa zo zeme lietali okolo neho. Po malej chvíli okolo neho začalo krúžiť niečo svetlé. Vyzeralo to ako tri slnká ktoré okolo neho rotovali. Otvoril oči. Svietili na jasne žlto. Vlasy mu viali vo vetre ktorý vytváral tlak a slná rotujúce okolo jeho tela. Vystrel jednu ruku a jedno s tých sĺnk vyletelo priamo na Mokuta.

Mokuto

Využil sílu výbušného lístku ktomu, aby se vyhl jeho technice. To znamená, že se dal do úhybného manévru a výbuch lístku způsobil větší pohybový moment, takže se technice, kterou po něm vystřelil rychleji vyhl. Díky svému pevnému tělu mu exploze nic neudělala a těch par škrábanců se hned zahojilo. Jak nádherná schopnost... Ušklíbl se a tleskl rukama. Hned na to udělal dvě ruční pečetě a položil ruce na zem. Z té se vynořily dvě kamenné obří ruce, které zamířily přímo na Satoriho. Z těch kamenných ruk se vynořily desítky dalších menších, které začaly létat všude kolem, takže zcela znepříjmeňovaly další pohyb Satorimu. Hned na to chakra z Mokuta doslova explodovala. Vyrvalo to několik stromů ze země. Satorii,...starý přítely v boji...stále nevím co musím udělat, abych tě přesvědčil o vhodnosti mých schopností ve tvé organizaci...či vůbec jakou ulohu bych hrál ve tvé organizaci

Skvele využil Satoriiho výbušný lístok a uhol sa. To bolo pre neho vážne prekvapujúce. Nečakal že niečo také by dokázal vymyslieť za tak malú chvíľu. Súboj pokračuje. Satoriiho slnko netrafilo cieľ. Alebo, možno ani Mokuto jeho cieľ nebol. Slnko sa zastavili za Mokutovým chrbtom. Ruky mieriace na Satoriiho zastavili zvyšný dve slná ktorá sa roztiahli okolo Satoriiho tela a vytvorili bariéru dosť silnú nato, aby kamenné ruky hneď pri kontaktu s sňou zhoreli na popol. Ďaľšie na rade boli tie menšie. Premávali sa navôkol Satoriiho a ten nemal moc možností ako sa im vyhýbať. Zvolil teda efektívnejší spôsob. Nechaj ich roztaviť. Slná s tým tento krát nemali nič spoločné. Bolo to jeho kekkei genkai ktoré rozpustilo tieto menšie verzie kamenných rúk. Teda aspoň sa o to pokúsil. "Čo od teba chcem? Staneš sa mojím následníkom. Jediné čo od teba chcem je, aby si mi ukázal ako veľmi si sa dokázal zmeniť. Ako veľmi si dokázal zničiť a vypudiť zo svojho tela túžbu po krvy a zabíjaní a ako sa zlepšili tvoje schopnosti vyhodnitiť situáciu a nie len všetko bezhlavo ničiť." Povedal mu. Slnko za Mokutovým chrbtom sa začal ohromne zväčšovať a docela rýchlo. Stromu v okruhu jednoho kilometra začali horieť a premieňali sa na kôpky prachu. Počas celého súboj sa Satorii ešte ani raz nepohol z miesta. Neustále sa sústredil. Po pár sekundách už tu nebol les. V okruhu jednoho kilometra tu bola len pustatina. Všade boli zhorené stromy a spálená zem od tejto techniky. Týmto Satorii zničil jedno z troch sĺnk. Zostávali mu dve.

Mokuto

To mě velice těší...avšak na to jsi si vybral špatného...člověka trochu se zasekl při posledním slově. Bylo pro něj docela divné se nazvat člověkem. Žár jeho techniky byl opravdu ohromný, avšak docela zbytečný. Díky svým schopnostem nebo spíše rodovým schopnostem jeho klanu imunní vůči ohni, teplu apod. Normální člověk by zde měl obrovský problém bojovat, avšal jemu toto prostředí vyhovovalo a věřil že i Satoriimu. Byl jsem pro destrukci vytvořen, moje schopnosti jsou zaměřeny na destrukci a ty, jenž si právě zdemoloval velkou část tohoto lesa po mě vyžaduješ abych nebyl destruktivní ? Mokutova kůže začala měnit barvu. Je to docela k smíchu... Začala více tvrdnout a změnila se na tmavě červenou spíše černou barvu. Proč chceš vidět na mě změnu? Bělmo v jeho očích se zalilo krví. Proč to po mě vyžaduješ? Na hlavě mu vyrostli dva černé rohy a z těla začalo vyzařovat ohromné teplo. Mokuto a Satorii byli docela podobní, avšak uplně odlišní. Co je tvá organizace zač? Jeho hlas více ztemnil a začal se tvářit dost naštvaně. Dopadl na všechny čtyři jako nějaké zvíře a z úst mu vyšel hlasitý řev jako nějakého démona.

Len sa usmial. "Na všetko ti odpoviem jedným slovom priateľu." Na je tváry bol v okamihu vidieť smutok. "Zomieram." Oznámil Mokutovi. "Jediné čo chcem zistiť je, či si hodný toho stať sa mojim náladníkom. Nič viac nič menej." Povedal. Slnká okolo neho prestali rotovať až sa nakoniec úplne zastavili. Satorii si všimol Mokutovu premenu. Preto sa rozhodol pre to isté. Slná sa začali opäť rozťahovať. No teraz to bolo iné. Satorii rozpažil ruky a tieto slnké ho kompletne obalili. Na jeho hlave sa mu objavila kapucňa. Jeho tvár bola zahalená v tme a jediné čo bolo vidieť boli jeho žlto svietiace oči. Z jeho rúk začali sľahať plamene a teplota okolo jeho tela enormne vzrastla. Z úst mu pri výdychoch vychádzala para. (viz. obrázok dole) Teraz sa ešte len začne poriadny súboj.

Spoiler:

Mokuto

Zastavil se a vůbec netušil proč. Co je to za náhly pocit ? Jedno oko se vrátilo do normálu, přesněji to modře zbarvené. Umíráš ? Zeptal se ho. Najednou v něm bylo něco, co nikdy necítil. Nedokázal to popsat ani nijak vysvětlit, prostě to tam bylo a znemožnovalo mu to dál útočit. Proč se o tom dozvídám až teď...určitě je řešení jak tvou smrt vyvrátit. Teplo vycházející z jeho těla trochu polevilo na síle. Jenom tam tak stál a díval se na Satoriho. Pak pomalým krokem vyšel k němu. Co je to semnou? Poprvé si nedokázal odpovědět na otázku. Něco bylo špatně a proč má vlastně jedno oko modré ? Proč je na zbrani vytvořené klanem Takahiro znak klanu Kenshin ? Na všechny tyto otázky nevěděl odpovědět. Já...tě nenecham zemřít.

Pozeral na Mokuta. Nechcel mu to povedať no stalo sa. Nikto okrem Juna to ešte nevedel a chcel aby to tak aj zostalo. Vedel že ho budú všetci ľutovať a snažiť sa mu pomôcť. No bolo to márne. "Nemáš mi ako pomôcť." Sklonil hlavu. "Je to prekliatie môjho klanu. Naše telo sa pomaličky od získania našich schopností rozpúšťa. Všetky orgány a tak isto aj všetko ostatné. Podľa posledných testov mám zhruba rok života." Oznámil mu a veľmi zosmutnel. Jeho premena sa rozpustila. Už tam stál iba on. Všetky útoky zmizli. Stál v strede tej pustatiny a pozeral sa na Mokuta kráčajúceho ku nemu. Všimol si že aj na Mokuta to malo veľmi veľký vplyv no nechcel aby sa s tým zbytočne zaťažoval. "Som ti veľmi vďačný že mi chceš pomôcť, no liek nato neexistuje. Alebo...zatiaľ som ho nenašiel ani sa mi nepodarilo ho vymyslieť." Povedal a taktiež začal pomali kráčať ku Mokutovi.

Mokuto

Půlka jeho tváře se změnila na normální podobu. Takže vypadal napůl jako člověk a napůl jako démon. Byl jsem vytvořen klanem vědců...mám všechny jejich znalosti....já najdu způsob jak to zvrátit. ujistil ho a došel k němu na půl metrovou vzdálenost. Dál v boji nepokračuju... Démoní podoba praskla a rozpadla se v prach, takže vypadal zase zcela normálně...v uvozovkách. Je mi jedno zda mě přijmeš nebo ne...ale ja ti pomoc najdu...at se ti to líbí nebo nelíbí.... dořekl a znova se tvářil tak nějak neutrálně.

Súboj sa skončil. Stáli tvárou v tvár. Satorii sa pozeral Mokutovi priamo do očí. V tých jeho sa objavovali kvapky sĺz no okamžite ich nechal vypariť. Nebol rád keď ho niekto videl plakať. Nemal rád ľútosť. "Ďakujem." Usmial sa na neho. "Si prijatý." Povedal mu a podal mu ruku. "Vítam ťa tu u nás. Poď, vrátime sa späť a ja ti ukážem organizáciu." Chytil ho za rameno, otočil sa a namieril si to do organizácie. Hovorí sa že v núdzi nájdeš toho pravého priateľa. To že mi chce Mokuto silou mocou pomôcť ma hreje pri srdci. Okrem Juna nemám žiadneho takého blízkeho priateľa ako je teraz Mokuto. Spravil som dobre keď som poslal Juna pre neho. Verím, že bude skvelím zástupcom pokiaľ sa mi nepadarí moju smrť oddialiť čo najskôr. Teraz bude všetko tak ako má byť. Kami no Akuma sa rozrastá a naša sila rastie. Za chvíľu príde správny čas a my sa dáme do pohybu. Každý nás bude poznať. Rozpútame chaos. Pomyslel si Satorii pri odchode.

(Presun - Kami no Akuma.)

Mokuto

Nezná slova díku, tudíž nevěděl jak na ně odpovědět nebo zareagovat, proto nic neřekl a šel vedle něj zpět do sídla organizace. Avšak nikdo, ani Mokuto sám netušil, že uvnitř jeho těla. Na tom nejteměnějším místě, další duše už začínala připravovat svůj vlastní plán. On se probudil a až nastane jeho čas, tak svět pozná opravdového nepřítele, s jakym se dosud nestřetli. A až tehdy si teprve uvědomí, co je to držet při sobě a co znamená vůle přátelství. Chce to však jen získat čas.

Presun

Přijde s Muzikage za zády ke kraji lesa a otočí se na ni přes rameno. "Tady je to vyhovující." Řekne, a ač to nebyla otázka trošku to tak vyznělo, přeci jen je to žena, a má taky právo na názor kde chce trénovat. Navíc o jejich schopnostech nic neví, ona sama musí vědět nejlépe jak velké prostranství potřebuje. Otočí se k ní čelem. "Jak se jmenujete?" Nebude ji přece celou dobu oslovovat, hey ty.

Přikývne když se mu představí. Noete, ano o tom už jsem slyšel. Pomyslí si. Nevěděl jsem že se jedna z dcer toho chlapíka stala Mizukage. Asi už jsme mimo dění opravdu dlouho. Proletí mu hlavou. Jemně se zamračí a i když se dívá na ni není to mířené na ni, je to spíš jakoby se díval skrz ni, pak se jí podívá do očí a jeho tvář se vrátí do klidného stavu, ne že by přes masku bylo moc vidět jak se tváří.
"Hatori." Jeho příjmení pro něj nic neznamená, a Hatori je pro něj ostatně jako příjmení. Jménem mu říká pouze Kimi. "Kde chcete začít?" Nechtěl tady jen tak postávat a sledovat jak demoluje les a pro ni by to jistě taky nebylo příliš zábavné.

Když promluví.. Sevře se mu srdce a plíce se najednou zdají tak třikrát menší a nedá se nadechnout, zamračí se na ni. Okraje zorného pole se trochu rozmlží a ona se najednou zdá být jedinou věcí, která je důležitá. Jestli je to genjutsu, tak to znamená že je to jen iluze. Jen iluze. Pomyslí si, a když se proti němu rozběhne s černým bodcem, přimouří oči. Zatne ruce do pěstí, nashromáždí chakru v rukou a vytvoří si v dlani drobné krystalky a zapíchne se ji hluboko do dlaně. Ne, tohle není iluze. Bodec je sotva půl metru od něj, vytáhne ruku z kapsy a jeho ruku obalí krystaly a chytne bodech. Cítí jakoby ho někdo prudce nakopl do břicha, ale stiskne zuby a pevně sevře bodec, krystaly se rozšíří po bodci, vytrhne jí ho z ruky, ale v tu chvíli ho jeho tělo odmítá poslouchat. A krystalky se rozpadnou a bodec spadne s cinknutím o kámen na zem. Co je tohle za příšernou techniku. Zavrčí v duchu. Neotrávila ho, je si jistý že neotrávila v jedech se vyzná. Tak co se to sakra děje. A Genjutsu to taky není. Tak co? Pomalu začíná zase cítit svaly.

Když ho odkopne, zabrzdí rukou o zem a postaví se zase na nohy, rozhlédne se. Teď už alespoň ví že taijutsu ovládá, ale nebude to nic moc. Mlha. Stojí naprosto nehybně, vytáhne druhou ruku z kapsy. Ne, že by viděl dál jak pár metrů od sebe. Ovšem krystaly které se předtím roztříštily a skončily všude okolo teď byly dost nápomocné, nebyly součástí Kirigakure o jutsu, takže jejich zvuk Noete nedokázala utlumit, když o ně zavadila, nebo jen prošla kolem a půda pod ní se pohnula a krystalky o sebe zacinkaly, neví kde přesně, je, ale ví alespoň kterým směrem.. když se ozve další tichoučký zvuk, snaží se vypočítat jak rychle se pohybuje, už je mu jasné, že chodí kolem něj. Ale tak tichý zvuk na vzdálenost delší než 5metrů je opravdu těžké slyšet. není si svým určením jistý. On upřednostňuje přímí boj, ale pokud si chce Noete hrát, nemá nic proti. Tiše vyčkává na další její krok a obalí svou ruku krystaly. Uklidní svůj dech. Tlukot jeho srdce je v klidném stavu, stihl se vzpamatovat z té - čehokoli, co použila.

Chakrová stopa ve vzduchu se najednou začala shromažďovat na jednom místě v mlze a pak se rozdělila na dvě části a zase zmizela. Použila nějakou techniku. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že šlo o klona, v tu chvíli už se ozval hlasitý odraz od země a objevila se silueta Noete, a hned na to i ona sama. 50/50 je to klon nebo ona? Noete vypadala spíš jako ten typ který taktizuje, to znamená, že tohle bude buď lest a nebo na něj zaútočí zezadu. Lest, a nebo starý trik? Řekla, že jeho schopnost odolat - ne, že by mu to přišlo jako odolání- její technice bere jako štěstí. Takže jej nebere jako dost silného soupeře. Takže to bude určitě starý trik. Chce se vytahovat. Pomyslí si a zvedne ruku s krystaly, stiskne ji do pěsti a krystaly se roztříští, chytne jich pár do dlaně a hodí je na Noete která na něj letí. Krystalky jsou ostré. Rozprskne se. Takže klon. Otočí se o 180 stupňů a složí pečetě.

Nebylo až tak důležité co dělá teď jako to co hodlá udělat, tak jako tak by bylo asi vůbec nejlepší zbavit se první mlhy, což nebude ten nejjednodušší úkol. Co má v plánu? Mám se nechat chytit, nebo ne? Skrývat se v její vlastní technice mi bude naprosto k ničemu, okamžitě mě najde. Je moc blízko, nemá šanci udělat nic příliš propracovaného. "Kawarimi no jutsu." Vydechne a místo něj se dlaň Noete dotkne pouze několik polínek a klacíků.