Pomaly som sa vydal po ulici smerom k sídlu kageho. Mal som na sebe svoju tykev a normálne oblečenie. Chcel som sa znova spytať na môj nový tym, kde by som patril, aj keď som to nečakal. Kto by len chcel jinchurikiho do týmu? Došiel som až ku budove a pozriel sa na oblohu"Tak a znova sa spýtať"poviem si s povzdychom a idem dovnútra. Začnem sa odzdravovať všetkým, keďže som tu každý týždeň, ale bolo mi oznámene nové obsadenie pozície kageho, tak som bol zvedav. Možno to je nejaký nevrlý star chudák a možno nejaký energický mladý chalan či slečna, alebo niečo medzi starým chudákom a energickým mladým človekom. Trochu neisto som prišiel až ku dverám a s povzdychnutím som na ne zaklopal*Tak a nastáva chvíľa pravdy*pomyslím si.

Počul som vyzvanie k vchodu dovnútra kancelárie a tak som pomaly vošiel a kľakol si na koleno z úcty. Bolo mi hneď jasné že vie kto som, ale predsa len predstaviť sa je slušnosť"Som Sabaku no Arashi"riekol som a konečne sa pozrel na kazekageho. Nečakal som, že bude taký mladý a trochu ma to aj udivilo. Nechcel som to však s ním riešiť keďže by to nebolo asi moc slušné"Blahoprajem k novému postu a taktiež ako asi aj viete som vás prišiel požiadať či sa pre mňa objavil nejaký ten tým, alebo misia"rieknem úctivo a stále kľačm na jednom kolene a na chrbte si môže všimnúť obrovskej pieskovej tykve.

Jeho otázka ma dosť zaskočila. Nikdy sa ma nikto nepýtal na to ako je byť jinchurikim. Nevedel som chvíľu na to odpovedať no nakoniec som s povzdychom riekol"Ako sa to vezme ak má človek slabú psychiku tak to nezvládne, ale ak ju má dobrú tak to berie na pohodu"zasmejem sa a pokračujem"jednoducho povedané všetci na vás ukazujú a ak s nimi chcete sa o niečom porozprávať tak sa k vám otočia chrbtom a hovoria svojím deťom aby sa s vami nebavili, nechápem ako to mohli ostatný jinchuriki prežiť"na koniec vety si povzdychnem a už postavený si dám ruky za hlavu"Takže sme len dvaja? A kto bude sensei?"spýtam sa so záujmom, keďže konečne mám mať nejaký tým, aj keď mi na tom bopo niečo divné, ale nechám to tak, predsa len sa to skôr alebo neskôr dozviem určite.

"Na D-rank sa fakt necítim"poviem so zasmiatim, ale fakt som nechcel takú ľahkú misiu. Na chvíľu som sa zadíval aj ja von oknom. Potom som začal premýšlať nad tým či je vôbec dobré byť v týme s jeho sestrou"Kazekage nechcem vám odporovať, ale ako asi už viete keď bude vaša sestra somnou v týme a na nejakej ťažšej misii to pôjde do tuhého tak aj keby mala zomrieť tak splním misiu takže neviem či je to dobrý nápad"poviem trochu pochybovačne aj keby som to nemal a čakal som nejak trast za moju drzosť takto kazekagemu odporovať"Dúfam že ten jounin bude schopnejší ako ten posledný"zasmejem sa nakoniec.

Povzdychnem si"Pre mňa je všetko misia, priateľstvo nepoznám, láska nie je potrebná, pretože by mohlo toto všetko fatálne ohroziť priebeh misie"poviem, aj keď teraz tak trochu no nie trochu dosť odporujem kazekagemu, čo som nechcel. Možno sa zo mňa ozval Shukaku možno nie. Ani sám som to nevedel"Tak si počkám na nejaký tým a aspoň niekoho na tréning nemáte?"spýtal som sa so záujmom, ale bol som už pripraven na odchod. Predsa len si nikto nemohol zobrať na starosť ak počas tréningového boja ma posadne Shukaku, ale stále aom čakal na jeho odpoveď a tajne dúfal v opak čo som si myslel, nie v čo som bol presvedčený.

"Neviem či by to bolo dobré"poviem s povzdychom, keď uvidím Natsukin pohľad. Predsa len na mňa mohla počas misie zaútočiť aby sa zbavila monštra"Niektory v tejto miestnosti si myslia rôzne veci o tom druhpm"podotýkam na Natsuki, qle na ňu sa len milo usmejem na znak že mi to je jedno a potom sa znova otočím na Kangaeho"Ale ak je to vaša vôľa tak vám nebudem odporovať"poviem nakoniec uctivo. Predsa len som si nechcel hneď poštva novo zvoleného kageho. Nečakalo by ma asi nič dobré, aj keď som bol pripravený na všetko. Dokonca aj vraždiť som bol pripraveny, aj keď to bolo nepravdepodobné, že by ma Kangae na takú misiu poslal.

//milé

Nič som neriešil. Bola to vôľa kazekageho, ale musel som sa proste ozva a nedalo mi to"Prepáčte, ale ja neumriem"poviem neutrálne. Takú radosť žeby som umrel nikomu neurobím. Vždy prežijem"Keby som bol na pokraji smrti tak myslím že sa Shukaku chopí šance"zasmejem sa nakoniec. Vedel som že by to urobil aj inokedy, lenže problém je v tom že ja mu tú šancu proste nedávam. Snažím sa všetko robiť vlastnou silou. Priatelia? Nie preto nie. Chcem si dokázať, že som dostatočne silný na to aby som sa spoliehal na iných. Mali sme tu čakať ešte na jedného, možno dvoch. Nevedel som to presne. Dúfal som len že nebudú, alebo nebude moc nepríjmný. Nakoniec som však neutrále Natsuki odpovedal"Neboj ja nežeriem ľudí"mohlo ju udiviť, že piesok čo si dala preč z oblečenia, tak ostal vo vzduchu, robil som to ja. Možno som ju chcel zastrašiť, možno niečo iné. Kto vie?

Právě jsem byla ve svém pokoji a četla jsem starou knihu, kterou mi věnoval bratr, když jsem byla menší. Byla jsem do ní úplně ponořená takže jsem neslyšela klepání na dveře. Když se ozvalo silnější zabušení položila jsem knihu a šla otevřít. Před dveřmi stál jeden z členů jednotek ANBU. Podal mi svitek a zase odešel. Přečetla jsem si ho a zamyslela se nad tím, co po mně může můj bratr chtít. Vydala jsem se do jeho kanceláře. Když už jsem byla u dveří zaslechla jsem několik slov "Jinchuuriki??"docela mě to překvapilo, ale i přes to jsem dveře otevřela a vešla dovnitř. "Dostala jsem svitek, že si mě tu žádáš." a s milým úsměvem se podívám na svého bratra. Snažím se na sebe nijak zvlášť neupozorňovat a chovat se přirozeně, ale jsem hrozně nervózní, když stojím hned vedle Arashiho, o kterém jsem zaslechla, že je Jinchuuriki a vedle dívky, která mě děsí svým chladným a upřeným pohledem. Stojím tam a čekám , co mi chce bratr sdělit.

Trochu dosť ma prekvapilo, že som eso týmu. Predsa len som bol piesočné monštrum. Nakoniec som sa len pousmial a pozrel nana Eru. Podľa toho čo som počul to bola zrejme kazekageho sestra. Podobala sa aj celkom na neho, ale bolo mi to jedno. Mala výraz nervozity, keď počula, že som jinchuriki a následne som sa pozrel na Natsuki. Uškrnul som sa, keď ju poletujúci piesok zastrašil a následne som ho nechal vojsť do obrej tykve na mojom chrbte"Kuro hovoríte"poviem zamyslene. Neviem kto to bol, ale aspoň som vypadal že ho poznám."Nepoznám ho, dúfam že je silný"poviem a zasmejem sa. Dúfal som ale hlavne že ma zobere iným štýlom ako tieto dve, čo vedla mňa stáli. Dal som si pomaly tykev dole z chrbta a položil vedľa seba a oprel sa o stenu a čakal.

Když bratr domluvil a řekl, že budu v týmu s Natsuki a Arashim, neměla jsem k tomu žádné hloupé poznámky. I přesto že se stále usmíval, věděla jsem, že je trochu naštvaný. Neřekla jsem ani slovo a odešla s kanceláře na chodbu, kde jsem čekala jak se spolu domluví, co bude teď. Stoupla jsem si k oknu a přemýšlela. Byla jsem ráda, že jsem v týmu právě s nimi i přesto, že by mohly být nebezpeční, ale bratr proto měl nějaký důvod, možná jsem bych se toho od nich mohla hodně naučit, bratr se mnou trénoval vždy když měl čas i přesto, že jsem pořád nemocná. Ale na druhou stranu jsem se docela bála jací jsou mí společníci doopravdy a navíc máme senseie Kura, o kterém jsem dřív neslyšela. Musím prostě jen věřit, že všechno bude v pohodě. Zajímalo by mě na jakou nás bratr pošle. Hlavu jsem měla plnou podobných myšlenek. "Možná, poprvé v mém životě, budu mít přátel.." zoufala jsem si pro sebe. Nervozita byla už pryč, ale zajímá mě jak spolu budeme vycházet.

"Jdu pozdě. Jako vždy. Jsem unavený, už mě nebaví ta změna Kazekagů. Tenhle je ještě ke všemu milej. S takovouhle brzo opustím tuhle vesnici. Kdo má vést tým? Mám na víc." Takhle nějak zní moje myšlenky celou cestu ke Kazekagovi. Venku zahlédnu Kageho sestru, nějak nečekám ani na vyzvání ANBU otevřu dveře a zařvu.
"Děcka, za mnou na CVIČIŠTĚ, kdo tam bude poslední, platí mi večeři. Těšilo mě Kazekage."
No, byla to moje povinnost, věděl jsem, že chce Kazekage uvnitř dobro a že tenhle tým bude docela zábava. Otočím se a odcházím na cvičiště, kde doufám, že se připojí i zbytek týmu.

Počujem poznámku o priateľstve od Kazekageho sestry. Trochu ma to zamrzí, ale predsa len kto by sa chcel rozprávať s jinchurikim? Chcel som sa však ozvať a vtom niekto prišiel do kancelárie a niečo ppvedal a odišiel. Pousmial som sa. Asi to bol Kuro náš nový sensei a tak som si dal tykev na chrbát"Zatiaľ sa majte Kazekage"poviem milo a kývnem rukou a pripojím sa ku Kurovy smerom na cvičisko, ale som v tichosti. Predsa len neviem čo mám Kurovy povedať. Pomaly v tichosti ideme smerom na cvičisko a je mi to jedno či budem platiť.