Elitný ANBU


"Nech sám seba nazývaš akokoľvek, stále máš korene v klane Terumi." Upozornila Anbu Toshia no musela prikývnuť. 
"Máš pravdu, mám s tým bohaté skúsenosti. No rozkazy zväčša prídu od tých čo sú nado mnou. Sama o sebe rozhodujem o živote a smrti len pri rýchlovkách." Očividne sa jednalo o nejaký Anbu Slang, keďže slovo rýchlovky Toshiovi nič nehovorili. Mohol len hádať, čo by to mohlo znamenať. Kto vie, prečo však aspoň do teraz neodpovedala na tvoju prvú otázku.
"Typujem, že o Kirigakure no sato nevieš moc. Nemysli si že je niekto posadnutý tým zbaviť sa odpadu tvojho kalibru. Každému si ukradnutý, takmer." Na chvíľku sa odmlčala a tento krát kývla hlavnou na nesúhlas.
"Nie, nemám priniesť telo. Mám ťa eskortovať na ostrov, zoznámiť ťa so situáciou a následne ťa o tri dni prísť priniesť späť. Alebo aspoň to, čo z teba ostane." 

 Elitný ANBU



Na chvíľku to medzi vami dvoma utíchlo. Bolo to hlavne zo strany Anbu, ktorá po jeho slovách nejaký čas neprehovorila. V diaľke ste začínali vidieť ostrov zahalený v podivnej fialovej hmle.
"Nikto sa ťa nikdy nepokúšal zabiť. Nie si ničímvýnimočný, prečo by to robili. V Kirigakure no sato je to bežné, nech už si o sebe myslíš čokoľvek." Odpovedala nakoniec. Na chvíľku k tebe obrátila svoju tvár zahalenú maskou a ty si pod otvormi na oči mohol vidieť trocha posmešný pohľad.
"Normálny? Definuj pojem normálny..." Nechcela po tebe, aby si ho definoval, skôr to bola narážka na to, že normálnosť neexistuje. Je to len ilúzia. Následne len pokývla hlavou na stranu a nakoniec aj na nesúhlas. Kráčali ste ešte nejakú chvíľu a ostrov sa staĺe viac a viac približoval. V podstate ste pomaly vstúpili do podivnej fialovej hmly a tebe sa hneď začalo o niečo ťažšie dýchať. Vyzeralo to tak, že to nebola obyčajná hmla. Skôr nejaký druh podivnej miazmy.
"Byť tebou, tak by som sa starala o seba. Pomaly ale isto prichádzame."
(presun)

Podle informací jsem dostal do přístavu přímo k molu, kde měl být dopraven vězeň. Téměř nic jsem nedokázal vidět díky husté mlze, kterou vlastně byla Kiri známá. Tato mlha sloužila jako skvělý obranný prostředek no bohužel i jako skvělá možnost pro pašování a infiltraci. Jak jsem čekal než příjde Shinobi s vězněm stále jsem si přehrával v hlavě roli staršího. Něco mi na něm nesedělo a vlastně na celé Mizukage. Dlouho jí nikdo neviděl, dá se říct po zvolení, říká se že vůbec nevychází z místnosti. Možná že je mrtvá a vedení nechce udělat paniku, a tak dosadilo toho staříká ?

Čekání bylo vážně únavné, stále nikdo nechodil a Kiri zrovna nebylo místo, kde chcete stát dlouho na jednom bodě, přitahujete tak moc pozornosti a to není dobře, lepší je být nenápadný. Naprosto jsem si nevšiml, že by mě někdo špehoval, neměl jsem v tom zkušenosti, přeci jen jsem byl ninja začátečník, avšak jestli šli semnou, až k molu, tak jsem si jich musel všimnout. Poté jsem zaslechl volání mužského hlasu, které bylo přímo mým směrem. Pro jistotu jsem si sáhl rukou po jedné kataně, kterou jsem měl řekněme přišpendlenou na záda " Akashi Shimura, nepřibližujte se a identifikujte se" Zvolal jsem z místa kde jsem stál směrem ke stínu v mlze. Pokud osoba se přiblíží před tím než se identifikuje pravděpodobně to bude znamenat nepřátelství, no bůh ví jak silná osoba to bude.

Muž se stále přibližoval a chtěl po mě pravděpodobně dokument, který jsem dostal od staršího kvůli převozu zločince. V momentě kdy jsem slyšel MY, tak mě napadlo, že se zde bude pohybovat pár ninjů/obyčejných lidí, pravděpodobně kolem 3-4, protože větší skupina by budila moc velkou pozornost. Vytasil jsem katanu a stoupl si do obranné pozice. Nebyl jsem zrovna nejlepší v taijutsu no co se týkalo umu šermu, tak jsem byl trénován svým otcem, takže jsem byl vcelku zkušený... no zápas na život a na smrt to pravděpodobně nikdy nebyl, i když bůh ví někdy to tak vypadalo. " Co kdyby jste odešli a dělali by jsme že se nic nestalo? " Odevzdat jim papír znamenalo selhání mise, pravděpodobně to byli přátelé vězně jenž ho chtěli osvobodit. Nikdy bych nelitoval smrti na bojišti a navíc co se mě týká, už jen ten ton, že bych měl poslouchat cizí lidi co nemají ani krapet slušnosti se představit mi nevyhovoval. " Shinobi nemá strach ze smrti při misi, je to pocta " Nevím co to bylo za lidi, no pokud to byli ti hodní, tak akurát mohli naříkat nad systémem, který dokáže vymýt mozek tak mladému shinobi.

"Zlá strana? Záleží na úhlu pohledu a já znám jen jeden " Poté mlha ustoupil a já ukázal na znamení čestného boje, v jedne ruce jsem držel menší katanu a ze zadu si druhou vytáhl 2 shurikeny, které jsem ihned po nepříteli hodil. Hned za shurikeny jsem se rozeběhl, bylo mi jasné, že musím spíš bojovat na pevnině, jelikož moje zásoba chakry byla poměrně malá a nemohl jsem s ní zbytečně plýtvat řekneme ve vodním souboji, nehledě na to, že jsem moc o tomto shinobi nevěděl a kdyby používal element suitonu byl bych už v opravdu velké nevýhodě.No na jednu stranu jsem zase nechtěl být daleko od vody z jednoho prostého důvodu, který si zatím ponechám pro sebe. Ignoroval jsem řeči o tom, že bych ho neměl naštvat. No ještě před tím než jsem zaútočil jsem řekl poslední větu." Pýcha předchází pád" V hlavě jsem při útoku přemýšlel nad strategii, kterou zvolím. Prvně uvidím jak bude bojovat můj nepřítel, poté zhodnotím situaci a vymyslím eventuálně plán.

Když na mě zpátky letěli shurikeny, musím přiznat, že jsem obdivoval jeho techniku, tak hladně se vyhnout shurikenům a do toho je poslat zpátky na mě, tahle osoba byla pravděpodobně mistr šermíř. Už na první pohled šel vidět rozdíl v mých a jeho schopnostech. Rozmyslel jsem si to a zastavil se. O pár kroků šel do zadu a jednou rukou se prohraboval v brašně. Z brašny jsem vytáhl, jak svitek, tak i výbušný list, který jsem na něj připl. Svitek jsem hodil do vzduchu a s lístek vybuchl, poté jsem se jen usmál " Nyní můžeme bojovat, shinobiho priorita je splnit misi a pokuď to ne aspoň zminimalizovat následky jejího neúspěchu. "Shinobimu se mohla líbit moje věrnost k vesnici, mé misi no bůh ví, ale určitě si všiml, že i když jsem smířený s prohrou nevzdám se ani do posledního dechu. Hned poté co svitek vybuchl jsem se na něj rozběhl a hladkým, avšak prudkým švihem jsem na něj zaútočil ze spod to znamenalo, že jsem byl odkryt z vrchu no na to jsem byl připraven.

Vše o čem mluvil byla naprostá pravda, nikdy jsem Mizukage nemluvil a sice tohle byla moje první mise, ale příjal jsem ji od staršího " Zrádce myslíš staršího?" Byl jsem trošku zvědavk, celá situace ve vesnici byla podivná, u nás Shimurů bylo známo, že jsme vždy věrní svému pánovi což buď byla hlava klanu, který se již rozpadl nebo svému Kagemu, takže tenhle muž kvůli tomu ve mě vzbudil zájem o dané téma " Jestli si tohle troufáš říct, tak si určitě nukenin" Jeho slova o důvodu k boji byla pravdivá a trošku se mi vydechlo, nechtěl jsem zrovna umřít, kdo by taky chtěl že? Po jeho slovách jsem si dal katanu zpátky do pouzdra na záda no raději zůstal stále ostražitý, přeci jen nevěřím každému tulákovi co se zde objeví. " Objasni mi prosím o čem mluvíš " Zněla moje poslední věta před tím než jsem očekával jeho odpovědi.

Nevěděl jsem co dělat, na jednu stranu jsem mohl jít s neznámou osobou, která by mi vysvětlila situaci.Byl mnohem silnější než já, takže kdyby mě chtěl zabít už by to udělal " Je mi líto, opravdu bych rád, ale stále mám misi. " I přes všechnu mou zvědavost stále jsem měl misi a povinnost. Toto byl můj kodex, nemohu jen tak přerušit misi, navíc by si toho určitě stařešina všiml. Čekal jsem na reakci tohoto chlapíka, opravdu jsem s ním chtěl jít, avšak mise je mise...

Rozhodnutí mé vlastní? Tohle jsem v životě nemohl, byl jsem učen jinak, slova tato a jim podobná mi lítali hlavou. Pokud půjdu za ním můžu se dozvědět něco nového. Rozhodl jsem se jít za ním, nesloužil jsem stařešinovi, ale mizukage a tu jsem neviděl, nehledě na to, že chování stařešiny nebylo vhodné.

Šel jsem za ním a dělal jsem co mi bylo řečeno. Byl jsem lehce překvapen, že jsme šli do bordelu?hostince?domu s potěšením? Nijak jsem to neřešil a šel jsem dovnitř. Osobně jsem se divil, že nikdo neměl nic proti tomu, že nezletilí chlapec jde na takové místo. Celou dobu jsem se díval všude byli nahé slečny, opilí chlapi. Tenhle svět jsem ještě v životě neviděl a upřímně ani nijak nepotřeboval. Díky své povaze jsem nijak neřešil zda žena byla nahá, polonahá, oblečená, na někom, pod někým či dokonce i v někom (if you know what i mean). Jak jsem následoval tohoto neznámého a pobídl mě k usazení v tajné místnosti raději jsem stál. Už mi bylo více méně jasné o co tu jde, byl jsem právě ve skrýši rebelů, o kterých šlo celkem často slyšet od stráží, novinách apod... Poté mě pobídl otázkami, tak jsem jich pár měl " Kdo jste " První otázka neměla být na skupinu, avšak na osobu.