Procházím se tak po vesnici a mé kroky mě zavedou až od parku. Posadím se na lavičku a pohlédnu na nebe. Chci si trochu odpočinout od tréninku a trochu si vyčistit hlavu, ale i přes to se mi nedaří vyhnat z hlavy různé myšlenky, které mě trápili."Nii-san... Proč si nás musel opustit!? Rád bych to veděl.." pomyslím si a v očích se mi objeví pár slz. Slzy rychle otřu a se stálým pohledem na nebe se na lavičce uvelebím a snažím se odpočívat a relaxovat.

Relaxuji v tomto parném dni a hledím si svého, tedy až do doby než tudy projdou členové ANBU. V tu chvíli jsem skoro nedýchal. Pomalu se rozcházeli, ale jedem zůstal v parku. Ten co tu zůstal se usadil na lavičku a sundal si svojí masku. "No tak to je v háji.... Pokud si mě všimne a zjistí že jsem ho viděl bez ANBU masky, tak mě sejme" tato myšlenka mi stále lítala hlavou. Měl jsem velký strach. Možná jsem byl zbytečně paranoidní, ale kdo ví. Věděl jsem že kdybych zůstal na místě je jen otázka času než si mě všimne, a poté co pronesl svou větu, kterou jsem slyšel i já, jsem se zvedl z lavičky a snažil jsem se tiše a nenápadně odplížit pryč..

Pomalu ale jistě pokračuji ve svém útěku, ale najednou uslyším jeho hlas. Úplně mě zamrazilo po celém těle. Z...Zdravím pane vysoukal jsem ze sebe. Poté jsem sesbíral veškerou odvahu, otočil se směrem k němu a poté jsem pohlédl na nebe a dopověděl jsem A..Ano.. dnes je opravdu horko hehe.. Sice jeho vyjadřování znělo přátelsky, ale osobně jsem měl z ANBU nahnáno. Bratr mi o nich občas dříve něco vyprávěl a nebyli to zrovna lichotivé věci, a tak je bylo jasné že budu, tak lehce nahnáno..

Když mi řekl ať si přisednu, tak jsem nad tím radši nijak nepřemýšlel, došel jsem k lavičce kde seděl a přisedl jsem si k němu Dobře, děkuji... Jmenuji se Kittan... pane pronesl jsem stále vcelku nejistě, začal jsem také hledět na oblohu a snažil jsem se nějak uklidnit, abych nebyl stále tak vystrašený..

Trošku jsem se pousmál nad tím jak se přeřekl a poté pronesl jsem Těší mě Teppei-sama "Tak snad se tedy nemám čeho bát, zatím vypadá jako milý člověk" pomyslel jsem si a stále jsem hleděl na oblohu.