*Jak se dalo čekat a jak by si domyslel každý i téměř tupý jedinec tak se jeho otec vyhnul jeho kataně. Bylo to dá se říci samozřejmostí a dalo se čekat že se vyhne. No Raito se pár vteřin vzpamatovával, jen kvůli tomu že musel co nejrychleji najít otce. Tedy spíše místo kam se přesunul. Všiml si v jeho očích objeveného sharinganu a mírně se zamračil.* Nikdy bych nečekal, že tak brzy použiješ Sharingan. *Pronesl jen, avšak větu téměř nemohl ani doříci, když otec vyhodil shurikeny. Jejich trajektorii se učili počítat již na akademii a tak u některých bylo velmi nepravděpodobné že by mířili na ně. No podle toho co odtušil je to téměř ta stejná technika co použil on před chvílí, akorát jeho se otec vyhnul. No chtěl stím něco každopádně zkusit udělat. Proto vyskočil do vzduchu, sice na místě ale co nejvýše to šlo, pustíc přitom pouzdro katany, které dopadlo na zem s hlasitým bouchnutím. Když byl zhruba v místech kdy se jeho postup vzhůru téměř zastavil a začínal padat, pustil katanu tak aby byla ostřím od něj, podél jeho těla přímjo před hrudníkem a břichem, kvůli přeříznutí lanek. Tedy pokud to byl styl toho co chtěl udělat i on. Následně udělal několik pečetí a zhluboka se nadechl, načež prudce vydechl, vytvoříc před sebou ohnivou kouli, míříc sní na otce. Byla to technika Katon: Gōkakyū no Jutsu, kterou si osvojil před nějakou dobou. Bylo to z důvodu aby otec byl donucen se opět přemístit nebo se prostě pohnout. Věděl co sharingan dokáže a proto doufal že jeho kolega vymyslí též nějaký plán. Protože ho napadlo akorát si nachystat katanu na přeřezání lanek kdyby ho chtěli obmotat. No když dokončil techniku snažil se co nejrychleji chytit katanu aby spevnil její místo a byl si jistější.... No vše se uvidí jak se povede. Doufal však že ten kluk má také nějaký plán který by mohli zkombinovat.*

*odskočil od Hokageho a bol rád že už nieje spútaný ale taktiež bol ostražitý aby to Hokage neskúsil znovu, preto skočil za kolegu tak aby sa kryl za ním. Lenže potom ani nezareagoval a videl že Hokage nejak zmizol, to ho rozrušilo aby to nedopadlo tak ako pred tým a čakal pri kolegovi ale nepýtal sa ho že či niečo nevymyslia lebo Itami vôbec nevedel čo by mal urobiť takže by to bolo len jednostranné. Itami sa pozeral na Hokageho a pozeral sa do jeho očí. Keď uvidel to čo uvidel dokorán otvoril ústa* Čo to ? *pozeral sa na neho z otvorenými ústami ale keď uvidel že hodil po nich shurikeny tak sa pozrel na kolegu a rýchlo rozmýšľal čo by urobil, on skočil ale Itami to nejak nestihol a tak ho shurikeny spútali, bohužial z rozrušenia sa nad tými očami a taktiež rýchlosťou tých shurikenov zostal spútaný ale sám, taktiež má spútané ruky a snaží sa zo zajatia dostať čo sa mu vôbec nedarí a ani sa mu to nepodarí. Teraz to je len na jeho kolegovi či sa rozhodne opäť Itamimu pomôcť v čo Itami pevne dúfa ale vie že na to nieje najlepší čas a tým bude veľa riskovať, no potom videl že kolega použil veľkú ohnivú guľu ktorá je určite mocná technika na to že sú čerstvý genini a dúfa že Hokageho trafí, usmeje sa a pozerá sa na dym a čaká že tam bude Hokage aspoň zranení a tým by mohli tento tréning vyhrať aj keď je to dosť naivné pretože ako môžu vyhrať tréning 2 genini proti Hokagemu. Itami akoby úplne zabudol na boj a myslí len na tie oči ktoré videl a rozmýšľa aj nad tým ako sa Hokageho rýchlosť zvýšila že čím to asi bude*

*Sledovala dění z bezpečné vzdálenosti. Cítila se tam poměrně v bezpečí a měla dobrý výhled. Obdivovala, jak jsou ti dva chlapci schopni čelit Hokagemu, i když bylo zřejmé, že se drží dost zpátky. Kdyby proti němu stál opravdový nepřítel, určitě by použil nějakou ultimátní techniku, kterou by ho mrknutím oka zničil. To bylo její pevné přesvědčení. Čím déle je sledovala, tím měla větší potřebu něco udělat. Nicméně, co by měla udělat už jí potřeba neříkala. Nervózně přešlápla z nožky na nožku. Protože její tělo se rozhodlo reagovat rychleji, než její mozek stihl něco vymyslet, rozběhla se k nim. Udělala přesně to, čemu se původně chtěla vyvarovat. I sbíhání mírného kopečku se však pro někoho jejích kvalit mohlo stát náročným úkolem. Když už byla za to, že ho úspěšně a bezúhonně zdolala, zaškobrtla- pozor, divte se- o vlastní nohu a jak široká tak dlouhá se pod vlivem gravitace, která tu bohužel stejně jako všude jinde fungovala na 100%, natáhla jak široká na zem. Stihla při tom ještě vypísknout něco jako* Stačííííí.... *Zůstala rozpláclá ležet v trávě. Žádná novinka. Bylo to u ní tak běžné, že jí to ani nepřipadalo trapné nebo pohoršující. Stejně by jí na Genina typoval málo kdo*

*Když se mu po jeho výskoku obmotaly lanka okolo nohou jen prudce dopadl na zem s jistým pokřivením obličeje od bolesti. Bolelo to, ale tak to se dalo celkem čekat, protože zem je přece jen tvrdá a bolí to při pádu. No při tom jak začal vytahovat kunai, protože svou katanu nedržel a ta se zabodla kousek od něj, začal přeřezávat wayu. No uslyšel jakýsi pisklavý křik. Pořýdně mu sice nerozuměl, ale rozhodně se při tom rozhlédl, načež se mu při otočení hlavou povedlo osvobodit si zamotané nohy, načež hodil kunai směrem na toho hocha co byl obmotán celý, tak aby to přeřízlo některá lanka a on se tak mohl dostat ze sevření svého těla. No chvíli oky pátral když se zvedal a všiml si jak dívky tak i otce. Následně mírně silou zavřel oči a trošku se při tom zašklebil.* Tati myslím že tu máš návšteěu. *Pověděl, přičemž přešel ke své zabodlé kataně a vytáhl ji ze země, načež nepřestával dávat pozor.*

*keď mu kolega pomohol tak sa dostal pomaly zo zovretia tých nepríjemných strún a postavil sa vedľa toho chlapca pri čom sa pozrel na dievča ktoré tiež počul ale nevenuje jej toľko pozornosti ako Hokagemu, ktorého obdivuje a chce sa naučiť to čo on. Preto akoby zabudne že tam aj nejaké dievča bolo a rozmýšľa čo ďalej. Jeho zbrane ostali na zemi skoro pri Itamim ktorý si nenápadne klakne aby si ich zobral do rúk. Ešte sa síce nenaučil do nich vložiť chakru ale chcel by to vedieť čo najskôr. Vôbec Itamiho nenapadá čo by ďalej spravili a preto sa prvý krát prihovorí chlapcovi vedľa* Čo ďalej ? Nejaký plán ? *spýta sa pričom sa stále pozerá na Hokageho čo mu je aj tak nič platné keďže kageho rýchlosť je rýchlejšia než nejaký Itamiho postreh, ešte sa raz pozrie na to dievča ktoré leží na zemi a nechápe čo sa stalo, zdvihne obočie a začuduje sa ale nejak nad tým nerozmýšľa skôr rozmýšľa nad tým ako nejak zaujať kageho ale taijutsu už skúšať nejde, tak isto ani svojú C-rank techniku nechce použiť je 100%tné že by sa kage uhol, teda aspoň podľa Itamiho. Premýšľa nad nejakou technikou pomocou klonov ale určite to nechce vzdať

*Po nějaké té chvíli ležení v trávě a urovnávání si v hlavě další postup, aby nebyl stejně zbrklí, jako doposud, se začne zvedat. Vlastně to je docela rychlá akce, alespoň na ní to rychlé je. Opráší své oblečení a trochu se zamračí. Vůbec jí nevnímali. Pokračovali v tom co začali a jí si nikdo nevšímal. Svraštila obočí ještě víc. Neměla se vůbec přibližovat, měla je nechat na pokoji. Teď už to bylo každopádně fuk. Její maličkost byla už moc blízko a pokus vzdálit se by mohl akorát přivodit riziko dalšího pádu. Nafoukla tvářičky v uražené grimase a trochu zmateně před sebou zamávala ručkama. Zhluboka se nadechla, jako by chtěla něco říct. Ale ve chvíli, kdy v hlavě zformulovala smysluplnou větu, stihla ji pozapomenout. Nelíbilo se jí, že jí ignorují, ani že dál bojují, pro ní, příliš krutým způsobem, který se jí nelíbil. Jelikož se válela tváří v trávě, nestihla postřehnout, kam Hokage zmizel, no, bylo jí jasné, že nezmizel daleko. Zůstala stát na místě, sledujíc ty dva, kteří ji stejně nevnímali. Do hlavy se jí začala hrnout krev a tváře jí začali rudnout, což na její světlé pleti bylo dost zřetelné. Ne však proto, že by se vyloženě styděla. Byla zmatená, protože nevěděla, co měla v úmyslu, ale věděla, že něco by udělat měla, když už se k nim rozběhla*

*Sledoval z části otce, občas proběhnouc pohledem na onu dívku. No tento souboj ho moc nebavil. Dva proti jeho otci, který je na úplně jiné úrovni, přičemž s kolegou který se ještě ani nepohl. Tedy nevšiml si nějak extra ze by něco udělal. No když se však u otce objevil jakýsi další člen jen udělal jednoduchou pečeť. Následně sjel pohledem na toho kluka vedle sebe. Podle toho jak to bylo vždy tipl že táta odejde.* Nrvim, nevím co má v plánu ale hádám ze se za chvíli.vrátí do kanceláře. *Pověděl potichu, se snahou.zabránit aby byla v hlase slyšet lítost. To se mu i tak nějak povedlo. No jak řekl.... Pár vteřin po dopovezeni jeho věty otec skutečně zmizel... A bez rozloučení. No co už. Raito si všiml jak jde kdosi knim, byl to ten muž co předtím mluvil s otcem... No radši zůstal mírně ve střehu.*

*sám vie že skoro nič v tomto tréningu neurobil a preto trochu zosmutnie a sadne si na zem, svoj volný čas využíva rozmýšľaním a hlavne nad tým čo by tak urobil. Vôbec nepozná tieto techniky ale nejak posnažiť sa musí. Trochu sa zasmeje nad tým dievčaťom pretože je fakt nemotorné* "čo tu ale robí študentka akadémie?" *pomyslí si a začuduje sa a potom sa znova pozrie na Hokageho ktorý tam už nieje a medzitým počuje Raita ako hovorí že Hokage šiel asi do kancelárie. Itami si všimol že sa tu zjavila nová osoba ktorá je pravdepodobne znova vyšší rank ako oni dvaja a vyzerá tak na joinina aj keď to Itami nemá skade vedieť. Preto sa postaví a zase sa postaví trocha za Raita, všimol si že Hokage ešte pred tým ako odišiel niečo šepkal tomu chlapovi a to je mu divné že kráča k nim úplne pomalým krokom. Itami si pripraví svoje Bokusa a tým by sa mohol nejakým spôsobom ubrániť ak by šlo o útok. Všimne si že aj dievča sa trochu približuje a je zmätený

Eee-tó... *podrbala se na hlavě. Nevěděla, co by měla dělat, protože nyní už tam nebyl Hokage, jen ti dva chlapci a osůbka, která Hokageho nahradila a kterou zaregistrovala až po chvíli. Znejistilo ji to ještě víc. Chtěla zastavit jejich souboj, ale nyní tam nikdo nebojoval, alespoň prozatím. Ta osůbka, která už od pohledu vypadala silně, což mimo jiné pro Yuu skoro všichni, se jí úplně nezdála. Netušila, co by měla očekávat, jen doufala, že se to jí netýká, protože kdyby ano, těžko říct, to by měla dělat. Očekávala, že někdo promluví. To by ji totiž rozhodně trochu uklidnilo. Nejistě přešlápla na místě. Nechtěla se dávat do pohybu, protože by jí hrozil další pád. Nechtěla riskovat*

*Když jim onen chlápek řekl aby složily své zbraně, ikdyž řekl to po svém, Raito tedy sklonil ostří dolů k zemi* Neschovávej se za mě. *Zavrčel jen lehce k tomu chlapsi co se za ním schovával a poté přešel pár kroků ke svému pouzdru na katanu. Slyšel jak se onen muž představuje, no neměl potřebu se představovat, protože nebyl tázán, navíc onen muž pokračoval v mluvení, takže to očividně ani nebylo třeba. No líbil se mu celkem přístup Rina, byl takový svérázný a přímý. Rovnou na věc, tak to občas dělával i sám Raito a tak doufal že si budou nějak rozumět.* Dobře *Odkývl jen slovem Rinovi a čekal na pokyny, přičemž si katanu zasunul do pozdra a to upevnil za pas držící jeho kimono které měl na sobě.*

"Hračky !? Hračky ktoré dokážu zabiť !" *pomyslí si a na toho chlapca ktorý s nim bude pravdepodobne v týme sa nepríjemne pozrie, už teraz to vyzerá tak že títo dvaja si nepadnú do oka a budú mať medzi sebou možno nejaký problém, pozeral sa na shinobiho ktorý išiel k nim a vedel že na ňom bude niečo iné, ten jeho prístup v Itamim vyvolával niečo ako strach ale hlavne sa tešil po tom čo povedal niečo o nejakej misii a to že ak sa neprispôsobia tak zomrú v ňom zvýšilo nadšenie a zovrel ruku v päsť odskočil od chlapca* Hai ! *povie a pristúpi trocha bližšie ku svojemu novému "senseiovi" ktorý narozdiel od tých učiteľov na akadémii je cool a teší sa na to čo sa bude diať*

*vykulila zmateně očka a nechápavě zamrkala. Prstíkem ukázala na sebe* I-i já? *vykoktala ze sebe a trochu se přikrčila. Přišla jí to silná slova na to, že toho chlapíka viděla poprvé. Pohledem cukala od těch dvou chlapců k onomu chlapíkovi. Oba dva naprosto bez problémů souhlasily s tak morbidní úlohou. Nechtěla vyčnívat z kolektivu. I přes to, že se jí to příčilo, protože to znělo jako něco, při čem by si mohla polámat končetiny, nebo přinejmenším natlouct čumák, se zhluboka nadechla* F-fajn? *zamumlala trochu nejistě a podrbala se ve vlasech. Měla z toho chlapíka strach. Nevypadal moc přátelsky a takový lidé ji děsily. Docela ironické*

*Lehce se zamračil když jim nic neřekl, ale co už. Asi měl nějaký plán nebo tak něco. Prostě jen schoval ruce do dlouhých rukávu, takže to vypadalo jako rukávy bez rukou a následoval jeho směr. Tak trošku se mu po cestě v hlavě objevila myšlenka že jdou asi k bráně. No co už. Mlčel a s neutrálním výrazemj šel.*

--přesun--

*pozerá sa stále na toho chlapíka pred nimi a následuje ho, má z toho všetkého divný pocit a najradšej by ho nemal, začne byť dosť nervózny a začne sa dokonca aj báť. Určite umrieť nechce a taktiež sa bojí preto že ak bude v tejto misii nejaké ohrozenie či by mu jeho kolega pomohol aj v takejto situácii pretože je viac schopný ako Itami aj keď teraz má nový cieľ a to prekonať alebo nejak zapôsobiť na svojho kolegu, vytiahni si knížku o Narutovi a začne si čítať o jeho geninských misiách pri čom ide k bráne spolu s teamom*
--přesun--

*zamává si před obličejem ručkama a zavrtí hlavou* Není... tak křehké. Před chvílí jsem spadla a nic jsem si nezlomila *zakňučela na svou obranu. Spustila ručky podél těla. Všichni tři se rozešli pryč odtamtud. Chvíli stála na místě, než se rozhoupala a rozcupitala se za nimi. Nemohla se srovnat s tím, že tohle měl být nyní její nový team. Navíc na ní byli oba dva chlapci neuvěřitelně tiší a rezervovaní, příliš zahledění na to, co dělají. Vůbec si jí nevšímali*

-přesůn-

Kaito konečne dohnal Baruta na cvičisko č.7 kde sa okolo poobzral a nikto tu nebol. Paráda nikto... usmial sa a svoju tašku hodil pod druhý strom. Ešte chvíľku sa vydýchaval pretože dlho takto nebehal, ale tak čo musí si zvyknúť. Pri chytaní vzduchu do svojích pľúc ho uchvátil západ slnka, ktorý bol mimoriadne krásny a preto sa doň tak zapozeral, že chvíľku nič nevidel. Barutova otázka mu len preletela hlavou a nedával na ňu nejaký dôraz. Yosh. Môžme začať. Odpovedal Kaito keď sa spamätal a čakal na ďalšie pokyny svojho senseia?

Keď zavial studený vietor Kaitove biele vlasy začali poletovať, aj keď sa teraz na svoje pocity nesústredil tak zareagoval na to že mu stuhla koža od vetru. Pozorne pozoroval ako Baruto skláda pečate pretože už mu to viac krát nemusel ukázať a predsa len väčšina jutsu bez pečatí ani nefunuguje. Jasné, rozumiem sensei. Odpovdal Kaito na Barutove vystvelenie ohľadom jutsu. Jutsu môžem zvládnuť, ale ak nezačnem trénovať so zbraňou tak to bdue tak či tak na nič. Preletelo mu hlavou a usmial sa. Tak ideme na to! Povedal trošku zvýšeným hlasom a začal skladať pečate, ktoré sa mu na prvý krát nepodarili. Ani na chvíľku po nevydarenom pokuse nezaváhal a začal s druhým pokusom a tentoraz si tie pečate začal aj potichy opakovať ústami zatiaľ čo ich skladal. Mi-Tatsu-U-Tora! Doskládal pečate a pri poslednej už dvíhol hlas a bolo počuť ako ju dopovedal. Medzitým čo sa nadychoval aby vychŕlil oheň tak vybral zbraň, ktorú mu dal Baruto a trafil panáka a lánko chytil medzi zuby. Katon: Ryūka no Jutsu! Povedal to trošku nezrozumiteľne pretože nemohol plne otvoriť ústa, ale výsledok techniky bol trošku asi iný ako by som ja a Baruto očakával. Z úst mi vyšľahol malý plamienok, ktorý mal dosah sotva 1m. Keď som to uvidel pustil som lánko z úst a neveriacky som sa díval. To malo byť čo? povedal som si v duchu a jedným očkom som pozrel aj na Baruta akú bude mať reakciu.

Kaito očakával asi inú reakciu ako nastala, ale nakoniec mu to ani nijak nevadilo iba nebol spokojný sám so svojím výkonom. Keď ho Baruto pochválil tak sa len zdvorilo usmial. No potom začalo to čo žiadne dieťa, žiak či dospelí neznáša, prednáška o niečom. Kaito najprv začal počúvať, neskôr ho to začalo nudiť a skoro nepočúval. Čo to robím? Ak nebudem počúvať rady, ktoré mi dávajú silnejší tak sa sám silnejším nestanem. Kaito sa uvedomil a akokeby sa znovu prebudil a opäť začal počúvať Baruta. Keď už prednáška skončila tak Kaito pokýval hlavou ako keby všetkému rozumel a s úsmevom odpovedal: Takže tréning a tréning. Ako keby ma to nemohlo napadnúť. na chvíľku si dal prestávku aby sa mohol nadýchnuť. Pravdu povediac táto zbraň sa mi nepáčila od začiatku a stále sa mi nepáči, ale dar je dar a po tom čo ste mi povedali je aj celkom silná. Zdôveril sa Kaito Barutovi. Náhle vstal zobral zbraň do rúk a roztočil lánko nad hlavou. Keď malo dostatočnú rýchlosť tak lánko pustil a švihol ním smerom na panáka, do ktorého sa šípka len tak tak zapichla pretože skoro netrafil, ale to sa doladí tréningom. Po zásahu Kaito opáť chytil zbraň do úst, poskladal pečate a vychŕlil zo seba oheň, ktorý opäť nemal dosah viac ako len meter, ale od posledného pokusu bol Kaito spokojneší pretože začínal mať so zbraňou zručnosť, totižto už panáka lánkom neobmotal, ale dokázal aby sa šípka zapíchla.